O maturitě se říká, že je to první velká životní zkouška, někdy také zkouška dospělosti. Je to celkem trefné pojmenování. Ne tak proto, že by byla tak neuvěřitelně těžká, že by ji málokdo složil. Nebo že by její nesplnění zničilo celý váš život. Především se ale jedná o komplexní celkově náročné období v životě studentů, které vyžaduje již velkou dávku samostatnosti, vytrvalosti, větší učení, odolávání tlaku a stresu, a především uzavření jedné životní kapitoly a velký krok do neznáma. Doposud totiž děti prožívaly do velké míry poklidné dětství.

Žily u svých rodičů, kteří je živili, šatili, platili jim dovolené, školní výlety, kupovali jim dárky i drobné radosti. Podle rozvrhu chodili žáčci každý den do školy na vyučování, poté na oběd do školní jídelny a po vyučování tradičně na kroužek nebo domů. Odpoledne a večery mohli trávit buď učením, časem venku s přáteli nebo různými vlastními individuálními aktivitami, při kterých odpočívali a relaxovali. První větší změnou byly přijímací zkoušky a přechod na střední školu. Někomu odpadla tato starost již v páté třídě, protože po ní odcházel na víceleté gymnázium různého zaměření a dalších osm let se vzdělával tam (někdo si také volí šestileté gymnázium s odchodem po sedmé třídě).

Tito žáci tedy zůstávají ve své dětské roli déle, protože se další velmi dlouhou dobu nemusejí rozhodovat o volbě dalšího studia ani stresovat s přijímacími zkouškami. Ostatní žáci si v průběhu devátého ročníku základní školy volí, zda budou dále pokračovat ve studiu (převážná většina dětí si studium nějakého typu zvolí) a na jaké škole. Jakmile si podají přihlášky musí se připravit na přijímací zkoušky a úspěšně je složit. Dál ale pokračují ve stejném režimu, domov, škola, kroužky, učení. Maturita to ale vše změní. Proto je na památku vhodné pořídit hrnky s potiskem pro maturanty Armenit.

O maturitě se říká, že je to první velká životní zkouška, někdy také zkouška dospělosti. Je to celkem trefné pojmenování. Ne tak proto, že by byla tak neuvěřitelně těžká, že by ji málokdo složil. Nebo že by její nesplnění zničilo celý váš život. Především se ale jedná o komplexní celkově náročné období v životě studentů, které vyžaduje již velkou dávku samostatnosti, vytrvalosti, větší učení, odolávání tlaku a stresu, a především uzavření jedné životní kapitoly a velký krok do neznáma. Doposud totiž děti prožívaly do velké míry poklidné dětství.

Žily u svých rodičů, kteří je živili, šatili, platili jim dovolené, školní výlety, kupovali jim dárky i drobné radosti. Podle rozvrhu chodili žáčci každý den do školy na vyučování, poté na oběd do školní jídelny a po vyučování tradičně na kroužek nebo domů. Odpoledne a večery mohli trávit buď učením, časem venku s přáteli nebo různými vlastními individuálními aktivitami, při kterých odpočívali a relaxovali. První větší změnou byly přijímací zkoušky a přechod na střední školu. Někomu odpadla tato starost již v páté třídě, protože po ní odcházel na víceleté gymnázium různého zaměření a dalších osm let se vzdělával tam (někdo si také volí šestileté gymnázium s odchodem po sedmé třídě).

Tito žáci tedy zůstávají ve své dětské roli déle, protože se další velmi dlouhou dobu nemusejí rozhodovat o volbě dalšího studia ani stresovat s přijímacími zkouškami. Ostatní žáci si v průběhu devátého ročníku základní školy volí, zda budou dále pokračovat ve studiu (převážná většina dětí si studium nějakého typu zvolí) a na jaké škole. Jakmile si podají přihlášky musí se připravit na přijímací zkoušky a úspěšně je složit. Dál ale pokračují ve stejném režimu, domov, škola, kroužky, učení. Maturita to ale vše změní. Proto je na památku vhodné pořídit hrnky s potiskem pro maturanty Armenit.